Obraz „Vražda jeptišek v Mostě“ se vrací do Mostu

V Míšni byl 13. led­na 2016 slavnos­t­ně předán zpět do Mostu po 80 letech obraz zná­zorňu­jící přepadení mosteck­ého kláštera jep­tišek husi­ty před­stavitelům Mostu, které zde zas­tupo­val primá­tor Mostu Mgr. Jan Papare­ga a jeho náměst­ci Ing. Marek Hrvol a Ing. Marké­ta Stará.  Slavnos­t­ního předání se zúčast­nil i gen­erál­ní konzul v Drážďanech Dr. Jiří Kuděla a primá­tor Míšně Olaf Raschke a další výz­nam­ní hosté.

Obraz pochází z druhé poloviny17. sto­letí, jed­ná se o ole­jo­ma­l­bu na plát­ně s rozměry 128 x 2017 cm.

Primá­tor Jan Papare­ga vyjádřil své potěšení ze skutečnos­ti, že se obraz „Vraž­da jep­tišek v Mostě“ vrací zpět. Pro Mostečany má obraz mimořád­nou hod­no­tu nejen his­torick­ou či uměleck­ou, ale také emoční. Připomíná královské měs­to Most a jeho slav­nou his­torii, ale také skutečnost, že dnes hledíme na zcela odlišné měs­to a prostředí. Poté před­stavil vyobrazené události a srov­nal je s dnešní situ­ací. „Můžeme říci, že spolupráce našich dvou měst stála na začátku i na kon­ci dosavad­ní his­to­rie obrazu. Popře­jme si, aby do budouc­na probíha­la za méně dra­mat­ick­ých okol­nos­tí, ale aby zároveň zůstá­vala úspěšná. Obraz nyní převezeme do Mosteck­ého muzea, kde bude zasazen do nového rámu a pro­jde nezbyt­nou restau­rací. Poté se stane ústřed­ní součástí připravo­vané expoz­ice o zaniklém městě Most“ uvedl ve své řeči.

Na závěr poděko­val všem, kdo se na celém pro­ce­su navrá­cení obrazu zpět do Čech podíleli.

„Děku­ji za jejich úsilí, bez kterého by obraz zůstal napůl zapomenut v Míšeňském muzeu“ dodal na závěr.

O pohnutých osudech obrazu refer­u­je ředitel­ka míšeňského muzea Mar­ti­na Fis­ch­er:

Kon­cem 14. sto­letí byla větši­na oby­va­tel Mostu německé národ­nos­ti. V letech 1419 – 1434 dochází k husit­ským válkám. Most byl tehdy cen­trem katolíků. V roce 1421 přepadli husité klášter jep­tišek. Ty hledaly zastání u markraběte Fridricha IV. Bojovného, který se stal v roce 1423 kur­fiřtem a v témže roce získal severočeská měs­ta Most a Ústí nad Labem. V roce 1893 se nachází ten­to obraz v kat­a­logu Mosteck­ého měst­ského muzea pod č. 25.

V roce 1899 umírá na zámku v Tře­bívlicích nedaleko Mostu ve stáří 95 let Ulrike von Lev­et­zov, posled­ní lás­ka J. W. Goetha. Obraz ale není v její pozůstalosti. V roce 1901 předává její syn­ovec a dědic baron Rauch zámek a její pozůstalost měs­tu Most. Při vzniku repub­liky v roce 1918 se uvádí, že nikde jinde nebyl odpor pro­ti obsazení měs­ta Čechy tak sil­ný, jako v Mostě. Něm­ci urych­leně odváže­jí pozůstalost Ulriky, mezi ní jsou ale i dva obrazy, Bit­va s husi­ty u Mostu a Přepadení jep­tišek husi­ty, úda­jně aby jim zajis­tili bezpečnost. Při nakládání pozůstalosti Ulriky do stěho­vacího vozu se jim podaři­lo odvést pozornost českých finančních úřed­níků a propašo­vat i oba jmen­o­vané obrazy do Výmaru, jak se uvádí v měst­ském archivu Míšeň. Až v roce 1926 dochází z Mostu první dotaz ohled­ně umístění úmrt­ního poko­je Ulriky von Lewet­zov a na uložení obou obrazů. V roce 1932 se navrací úmrt­ní pokoj do Mostu, ale obě mal­by putu­jí do Míšně.

V roce 1947 byl obraz Vraždění jep­tišek restau­rován. V roce 1966 je nalezena posled­ní písem­ná zmín­ka na toto téma v měst­ském archivu. Kde zůstal druhý obraz — Bit­va s husi­ty u Mostu — zůstává záhadou, možná je to válečná ztrá­ta.  V roce 1984 byla provádě­na inven­ta­rizace v míšeňském Albrechts­bur­gu a tehde­jší vědecký pra­cov­ník tam objevil mal­bu z měst­ského muzea Míšeň. V roce 1988 dochází k další­mu restau­rování obrazu, ten­tokrát ve Vysoké škole výt­varného umění v Drážďanech, kde se na něm podílela i sloven­ská stu­den­t­ka. V roce 2009 píše někde­jší vědecký pra­cov­ník Albrechts­bur­gu do Mostu a upo­zorňu­je na tuto mal­bu. Ta se mez­itím stěhu­je do měst­ského muzea Míšeň.

V roce 2013 je zahá­jeno zkoumání půvo­du obrazu, zapo­ju­je se výmarský archiv a jsou nalezeny doplňu­jící pod­kla­dy i v míšeňském archivu. Předání obrazu zpět do Mostu nesto­jí už nic v ces­tě.

Jak tyto his­torické události viděl český kro­nikář Vavřinec z Bře­zové? V Husit­ské kro­n­ice popisu­je tak­to události v Mostě.

…A když se vojs­ka spo­ji­la v jed­no, dali se husité se na pochod k Mostu a opanovali hrad­ní horu. A tak, posta­vivše tam dva praky a tolik­též pražských pušek, půso­bili obléhatelé hradu velké škody a pokřiku­jíce sil­ný­mi hlasy říka­jíce: Jako jsme učinili oněm kacířům v Bílině, tak učiníme i vám, přivážeme syny vaše­ho purkrabího na klá­du, jinak taras, a tak na vás učiníme útok. A tak stra­ch a hrůza zrani­la srd­ce hrad­ní posád­ky. Pro­to žádali o přá­tel­ské vyjed­návání. A když se spolu sešli s purkrabím mosteck­ého hradu, otcem zajatých synů, prosili jeho syn­ové, aby se nad nimi smilo­val a ráčil pos­toupit hrad Pražanům. Ale otec synům se slza­mi odpověděl: „To nemo­hu učinit, a ani nes­mím, pro­tože hrad je jed­no­mu jiné­mu svěřen k obraně.

Ale vojsko pácha­lo mno­ho nekřesťan­ských skutků; mlčím o znásilňování žen, ale povím o nelid­ském pronásle­dování něk­terých zajatců…A to neby­lo nijak nezná­mo Mosteck­ým v městě; ti když chytili Čechy z vojs­ka, vyvedli je s trubači z měs­ta a podob­ně upálili, odpláce­jíce zlým za zlé. A že Bůh, spravedlivý soud­ce, nenechá nic zlého bez trestu, nýbrž oplácí podle jejich skutků, pro­to se zkla­ma­lo pražské vojsko v naději na dobývání. Neboť se sta­lo, že na den sv. Six­ta se při­blížil k měs­tu a hradu na pomoc, a aby zah­nal Pražany z pole, lid markra­bat míšeňských s mno­ha tisí­ci jízd­ních i pěších, s Něm­ci i Čechy. A když se Míšňané se seřazený­mi šiky a houfy při­blížili k hoře a Pražané se podob­ně sešiko­vali k utkání s Míšňany, zmoc­nil se nes­lýchaný stra­ch a hrůza jak vojs­ka míšeňského, tak pražského. Neboť při srážce ti, kteří vedli šik Pražanů, dali se na útěk, zanechavše tam dva praky a tolik­též velikých pušek; a bloudíce jako ovce bez pastýře pospíchali doraz­i­ti, neohlíže­je se nazpátek, ti do Žatce, ti do Chomu­to­va, ostat­ní do Loun a do Slaného.